V téhle jemnosti se může skrývat zajímavost, kterou jsem už v té řadě whisek nedokázal ocenit, ale spíš mi přijde, že je škoda jednadvacetileté whisky ve 40 %. Takhle neurazí, nenadchne.
Abych nebyl u Hunter Laingů moc podezřelý, jak do sebe házím centilitr staré whisky za centilitrem, udělal jsem si evidentně odbočku k Tomintoulu. Loni jsem měl 21 yo release 2018 a přišla mi škoda ji tak moc ředit. Tak zkusme lahvování 2019.
Aroma:
Taková spíš kyselejší (pozor, předtím jsem měl sladký Cambus), svěží travnaté sherry (proto je to bourbon casks), citronový vitacit.
Chuť:
Sladká, ale ne moc, hladivá, smetanová.
Dozvuk:
Karamely, hebkost.
Shrnutí:
Dobrá chuťovka, vůně průměr. Opět s whiskou jako takovou sice spokojenost, ale od 21 by to chtělo víc. Dominuje jemnost a to chce podrobnější a klidnější průzkum než v Londýně. Ale toho se jí nedostane. Neřeďte to tak.
