Tomatin 18 yo nám dělal společníka na
3. hradecké sjídlempárovacípřežírací degustaci. Mé poznámky z degustace jsou vlastně shodné s tím, co jsem psal nahoře při svém prvním setkání s Tomatinem, resp. jsou toho podmnožinou, takže to ani nemusím upravovat či psát recenzi čerstvou. Dnes jsem Tomatin přechutnával proti za tím účelem čerstvě načnutému Glenfiddichu 18 yo (tentokrát
tento), který mám rád, jedna z těch mála privilegovaných, jejichž láhev je v mé sbírce již poněkolikáte (čti: podruhé). Oboje to jsou osmnáctky, oboje nějaký ten Speyside/Highlands styl, oboje má co dělat s Oloroso Sherry sudy. Tomatin mi nepřišel už v Locusu příliš výrazný, i když jsem v podstatě okamžitě přidal pár kapek vody, teď se mi to proti Fidítku potvrzuje. Skutečně jemná, nenápadná dřevitost. Oproti němu Glenfiddich, který je taky velmi umírněný jemný staroušek, působí svěžeji, "lesovitěji", i vlastně dřevitěji - já nevím, takový výraznější a přitom hladivější. Fidík je v chuti jemnější, Tomatin je víc nahořklý. Po polknutí Tomatinu zbývá ta dřevitost, po Fidítku je to jemnější, kávovité, takové to domácí sherryování. Určitě to má taky co do činění s 46 % Tomatinu a 40 % Glenfiddichu. To možná všechno vyznívá jako kritika Tomatinu, ale on není špatný, jen je hrozně tichý a snažil jsem se ho porovnat s whisky ve svém stylu hodně povedenou, se kterou se možná setkáváte na svých domácích, festivalových či barových toulkách alkoholovým Skotskem spíše, tak vám to něco řekne. Vzhledem k tomu, že cenově jsou nastejno, já volím jako vítěze Glenfiddich, leč je to pro Tomatin důstojná prohra.
(test bohužel nebyl naslepo, jsem si neuvědomil, a přiznám se, že vítěze jsem tušil už předem)
Skutečnou knížku jsem nečetl už hodně dlouho, je to smutné 
