Whiskyherbst Berlin
Whiskyherbst Berlin
"lepší jedna recenze nežli pytel keců."
Re: Whiskyherbst Berlin
Přestože u nás podzim ještě ani nenastal, v Berlíně už je dokonce po něm. Přesněji řečeno po každoročním „Whiskypodzimu“, tedy akci Whiskyherbst. Uplynulý víkend se konal již osmnáctý ročník. S josém jsme se ho zúčastnili, možná jako jediní Češi (no alespoň jsme tam za celé dva dny žádného dalšího, na rozdíl od březnového WF v Radebeulu, nepotkali).
Historie akce, aspoň tak, jak mi ji při mé srpnové návštěvě Berlína ve svém obchodě vyložil jeden ze zakladatelů, Werner Hertwig, je lehce komplikovaná a pro neznalého může být matoucí. V tentýž termín se totiž v Berlíně koná ještě jeden svátek whisky, a sice Köpenicker Whiskyfest. V útulném, nicméně postupem času již kapacitně nedostačujícím, historickém jádru čtvrti Köpenick se Whiskyherbst konal ještě v roce 2012. Především z kapacitních důvodů (v pátek údajně osm set a v sobotu ke čtyřem tisícům návštěvníků) se Whiskyherbst přesunul do prostorů větších, a pro whisky vlastně i symboličtějších. Těmito prostory je Malzfabrik Schöneberg, areál bývalé komerční sladovny. Z různých míst v Berlíně viditelná vysoká budova s typickými čtyřmi komíny, revitalizovaná v minulém desetiletí, běžně hostí různé akce, převážně uměleckého zaměření. Člověka tak nemohla nenapadnout myšlenka, zda i v Česku lze najít obdobné příklady bývalých průmyslových areálů, které stále stojí a po změně funkce jsou nějak jinak užitečné, a konečně zda je vůbec možné najít pro všechny ty prázdné budovy textilek, strojíren nebo mlýnů současné využití… Prohlídku interiérů sladovny bylo možné absolvovat (za 2 €), ale pro nedostatek času jsme si ji nechali utéct – vždyť otevírací doba byla v pátek od 15 a v sobotu od 12, vždy ale „jen“ do 22. S ohledem na jistou odlehlost místa a ne zrovna nejpohodlnější dostupnost veřejnou hromadnou dopravou to ale nakonec až tak nevadilo – žádné vysedávání do půlnoci nebo do půl jedné (jako na Morávce), ale pěkně kultivovaně odejít v deset na bus/S-Bahn/kolo. Možná i v důsledku toho nikdo povážlivě unavený (jako na Morávce tu a tam) spatřen nebyl. Jen doplním, že na Köpenicker Whiskyfest jsme nebyli. Jak jsme pochopili od několika místních – jsou tací, kteří stihnou navštívit během víkendu místa obě (jeden den v Malzfabrik, jeden den v Köpenicku). Vůbec se nedá říct, např. i podle seznamu vystavovatelů, že by Köpenicker byla akce druhořadého významu – prostě jen někteří původní organizátoři podzimních whiskysetkání zůstali na původním místě, a tak mají první zářijový víkend Berlíňané whiskyakce dvě.
Vstupné na originál Whiskyherbst in der Malzfabrik bylo 10 € za den, v ceně sklenička na nožce s 2cl cejchem. Seznam stánků je k prohlédnutí zde. Skotská, irská, japonská (sporadicky), americká i německá nebo islandská whisk(e)y; sladová, straight rye, obilná, bourbony; nabídka běžných lahví (core range), vzácností (třebas i core range, jen třeba dvacet let stará plnění) i různých nezávislých bottlerů… to vše doplnilo několik desítek jiných druhů destilátů – rum, gin nebo třeba sladový destilát, co nikdy whisky nebude, protože nedozrával v dubovém sudu, a samozřejmě i něco méně alkoholického – točené Kilkenny nebo Guinness. Podstatná část nabídky byly lahve, ke kterým se člověk v Česku prostě nedostane (ať už independent bottlers, malosériová palírenská plnění nebo jen výjimečně nebo vůbec nedovážené značky nebo lahve). K poslechu hráli během odpolední co hodinu dudáci v kiltech (i když pět dudáků a dva bubeníci dovedou vyvinout takový hluk, že už to ani moc k poslechu není), k poslechu i k tanci (byť málokdo tancoval) pak vyhrávaly z menšího pódia kapely víceméně folkového zaměření (každý den jiná). Kdo měl hlad, mohl ho zahnat třebas grilovaným bratwurstem nebo plátkem vepřového v housce.
Ceny 2cl vzorků obvyklé a přívětivé – od 2 nebo 3 € za nejběžnější produkční kousky až po cca 8 € za výjimečnější plnění. A samozřejmě se našly i dražší – von ten dvaatřicetiletej Laphroaig prostě za pět být nemůže, když za pět byla prachsprostá dvanáctiletá sudovka Lagavulinu… Vzorkovat se dalo – někteří zvládli rovnou z lahve do lahviček, jiným se hodil trychtýř. Někteří vystavovatelé měli pro tyto účely připraven svůj, někteří rádi použili můj vlastní. V průběhu obou dnů probíhaly samozřejmě masterclass, jichž jsem se však ani já, ani josé nezúčastnil. Na některých stáncích se daly koupit i celé lahve, často za festivalovou Sonderpreis, čehož jsme naopak využili oba. V sobotu v podvečer byla na programu i dražba více než dvaceti lahví (vedli Michiel Wigman a Werner Hertwig). To už se ale celá dvoudenní akce pomalu chýlila ke konci, což mi až tak nevadilo – po svém dvanáctém sobotním vzorku někdy kolem osmé večer (nakouřený Amrut po portském) jsem předčasně skončil, neboť můj jazyk už po všech těch sudovkách a whisky v nových sudech poněkud zdřevěněl. Nenáročný a vodovatý Guinness tak přišel vhod.
Na svůj první berlínský Whiskyherbst v Malzfabrik budu vzpomínat jen a jen pozitivně. I kdybych někdy jel na další (což je s ohledem na povedenost a příjemnost akce prakticky jisté), přesto mi některé vzpomínky v paměti zůstanou dlouho – např. na velmi dobré whisky z doposud neochutnaných menších německých palíren nebo na svůj (doposud) nejlepší grain, který hravě strčil do kapsy leckterou sladovou. A možná mám adepta na svoji whisky roku – jen tedy festivalové plnění (dvacetiletý Clynelish SC) to není.
Dovezené vzorky budu otevírat možná ještě o Vánocích, přepsání a publikování tasting notes vidím v horizontu týdnů, zato zveřejnění několika fotek z akce v řádu dnů. So bleiben si dran.
Historie akce, aspoň tak, jak mi ji při mé srpnové návštěvě Berlína ve svém obchodě vyložil jeden ze zakladatelů, Werner Hertwig, je lehce komplikovaná a pro neznalého může být matoucí. V tentýž termín se totiž v Berlíně koná ještě jeden svátek whisky, a sice Köpenicker Whiskyfest. V útulném, nicméně postupem času již kapacitně nedostačujícím, historickém jádru čtvrti Köpenick se Whiskyherbst konal ještě v roce 2012. Především z kapacitních důvodů (v pátek údajně osm set a v sobotu ke čtyřem tisícům návštěvníků) se Whiskyherbst přesunul do prostorů větších, a pro whisky vlastně i symboličtějších. Těmito prostory je Malzfabrik Schöneberg, areál bývalé komerční sladovny. Z různých míst v Berlíně viditelná vysoká budova s typickými čtyřmi komíny, revitalizovaná v minulém desetiletí, běžně hostí různé akce, převážně uměleckého zaměření. Člověka tak nemohla nenapadnout myšlenka, zda i v Česku lze najít obdobné příklady bývalých průmyslových areálů, které stále stojí a po změně funkce jsou nějak jinak užitečné, a konečně zda je vůbec možné najít pro všechny ty prázdné budovy textilek, strojíren nebo mlýnů současné využití… Prohlídku interiérů sladovny bylo možné absolvovat (za 2 €), ale pro nedostatek času jsme si ji nechali utéct – vždyť otevírací doba byla v pátek od 15 a v sobotu od 12, vždy ale „jen“ do 22. S ohledem na jistou odlehlost místa a ne zrovna nejpohodlnější dostupnost veřejnou hromadnou dopravou to ale nakonec až tak nevadilo – žádné vysedávání do půlnoci nebo do půl jedné (jako na Morávce), ale pěkně kultivovaně odejít v deset na bus/S-Bahn/kolo. Možná i v důsledku toho nikdo povážlivě unavený (jako na Morávce tu a tam) spatřen nebyl. Jen doplním, že na Köpenicker Whiskyfest jsme nebyli. Jak jsme pochopili od několika místních – jsou tací, kteří stihnou navštívit během víkendu místa obě (jeden den v Malzfabrik, jeden den v Köpenicku). Vůbec se nedá říct, např. i podle seznamu vystavovatelů, že by Köpenicker byla akce druhořadého významu – prostě jen někteří původní organizátoři podzimních whiskysetkání zůstali na původním místě, a tak mají první zářijový víkend Berlíňané whiskyakce dvě.
Vstupné na originál Whiskyherbst in der Malzfabrik bylo 10 € za den, v ceně sklenička na nožce s 2cl cejchem. Seznam stánků je k prohlédnutí zde. Skotská, irská, japonská (sporadicky), americká i německá nebo islandská whisk(e)y; sladová, straight rye, obilná, bourbony; nabídka běžných lahví (core range), vzácností (třebas i core range, jen třeba dvacet let stará plnění) i různých nezávislých bottlerů… to vše doplnilo několik desítek jiných druhů destilátů – rum, gin nebo třeba sladový destilát, co nikdy whisky nebude, protože nedozrával v dubovém sudu, a samozřejmě i něco méně alkoholického – točené Kilkenny nebo Guinness. Podstatná část nabídky byly lahve, ke kterým se člověk v Česku prostě nedostane (ať už independent bottlers, malosériová palírenská plnění nebo jen výjimečně nebo vůbec nedovážené značky nebo lahve). K poslechu hráli během odpolední co hodinu dudáci v kiltech (i když pět dudáků a dva bubeníci dovedou vyvinout takový hluk, že už to ani moc k poslechu není), k poslechu i k tanci (byť málokdo tancoval) pak vyhrávaly z menšího pódia kapely víceméně folkového zaměření (každý den jiná). Kdo měl hlad, mohl ho zahnat třebas grilovaným bratwurstem nebo plátkem vepřového v housce.
Ceny 2cl vzorků obvyklé a přívětivé – od 2 nebo 3 € za nejběžnější produkční kousky až po cca 8 € za výjimečnější plnění. A samozřejmě se našly i dražší – von ten dvaatřicetiletej Laphroaig prostě za pět být nemůže, když za pět byla prachsprostá dvanáctiletá sudovka Lagavulinu… Vzorkovat se dalo – někteří zvládli rovnou z lahve do lahviček, jiným se hodil trychtýř. Někteří vystavovatelé měli pro tyto účely připraven svůj, někteří rádi použili můj vlastní. V průběhu obou dnů probíhaly samozřejmě masterclass, jichž jsem se však ani já, ani josé nezúčastnil. Na některých stáncích se daly koupit i celé lahve, často za festivalovou Sonderpreis, čehož jsme naopak využili oba. V sobotu v podvečer byla na programu i dražba více než dvaceti lahví (vedli Michiel Wigman a Werner Hertwig). To už se ale celá dvoudenní akce pomalu chýlila ke konci, což mi až tak nevadilo – po svém dvanáctém sobotním vzorku někdy kolem osmé večer (nakouřený Amrut po portském) jsem předčasně skončil, neboť můj jazyk už po všech těch sudovkách a whisky v nových sudech poněkud zdřevěněl. Nenáročný a vodovatý Guinness tak přišel vhod.
Na svůj první berlínský Whiskyherbst v Malzfabrik budu vzpomínat jen a jen pozitivně. I kdybych někdy jel na další (což je s ohledem na povedenost a příjemnost akce prakticky jisté), přesto mi některé vzpomínky v paměti zůstanou dlouho – např. na velmi dobré whisky z doposud neochutnaných menších německých palíren nebo na svůj (doposud) nejlepší grain, který hravě strčil do kapsy leckterou sladovou. A možná mám adepta na svoji whisky roku – jen tedy festivalové plnění (dvacetiletý Clynelish SC) to není.
Dovezené vzorky budu otevírat možná ještě o Vánocích, přepsání a publikování tasting notes vidím v horizontu týdnů, zato zveřejnění několika fotek z akce v řádu dnů. So bleiben si dran.
„Alkohol je metla lidstva, ale jednotlivcům neuškodí.“ Whiskybase moje bodování
- Hunter
- Moderátor fóra
- Příspěvky: 6759
- Registrován: 07 bře 2011, 15:11
- Bydliště: Okrouhlá (Schaiba bei Haida)
Re: Whiskyherbst Berlin
Žádné ničení planety nevidím, nikdy v životě jsem neviděl a nemyslím, že nějaký vážný a rozumný člověk by to mohl říci. Václav Klaus
Rumová kolekce na RumRatings
Vivino profil
Untappd profil
Rumová kolekce na RumRatings
Vivino profil
Untappd profil
Re: Whiskyherbst Berlin
Zde slíbených několik zmenšených fotek (7 MB rar archiv):
https://drive.google.com/open?id=0B7gOT ... Gs4aEE3c1U
Budou tam, dokud je nesmažu (týdny), pak odkaz přestane být funkční.
https://drive.google.com/open?id=0B7gOT ... Gs4aEE3c1U
Budou tam, dokud je nesmažu (týdny), pak odkaz přestane být funkční.
„Alkohol je metla lidstva, ale jednotlivcům neuškodí.“ Whiskybase moje bodování
Re: Whiskyherbst Berlin
letos Köpenicker whiskyfest a Whiskyherbst nekolidují a jsou týden po sobě
3.-4.9.2021 https://www.koepenicker-whiskyfest.de
10.-11.9.2021 https://www.whisky-herbst.de
3.-4.9.2021 https://www.koepenicker-whiskyfest.de
10.-11.9.2021 https://www.whisky-herbst.de
"lepší jedna recenze nežli pytel keců."