Port Ellen byla palírna založená v roce 1825 na ostrově Islay. Nejdříve měnila majitele jako na běžícím páse, ale od roku 1836 byla v rukou Johna Ramsaye a jeho potomků. Ve dvacátých letech dvacátého století se zase začaly dít velké změny které v roce 1929 vyústily v její zavření. Z palírny Port Ellen se alespoň dále využívala sladovna a sklady, tento stav setrval po dalších dlouhých 40 let. V roce 1967 byl potom zvýšen počet destilačních kotlů a v Port Ellen se začala opět vyrábět whisky. Tentokrát do roku 1983, kdy byla opět zavřena. V současné době patří pod společnost Diageo a pouze se zde vyrábí slad pro jiné palírny. Port Ellen je jednou z nejvíce oplakávaných ztrát skotské whisky, její lehká a lahodná vůně - přesto však nezaměnitelného Islay stylu - patří k vysoce hodnoceným - a patrně to nebude jenom kvůli tomu, že už je to prostě raritní kousek.
WhiskyBase: | https://www.whiskybase.com/whiskies/whisky/21447 |
Aroma: | jsem velice opatrný, protože nepředpokládám, že bych se v blízké době dostal ke vzorku něčeho takového... a přesvědčuju sám sebe, že mě to nesmí ovlivnit, abych jí nadržoval... i když, nějaký sud 6101, kdo ví, co je to vlastně zač nuže jdeme na to, jak nás to učil Paterson... "Helllo" ... "How are you?" ... rašelina... hlína, jemné blátíčko... nakyslá hlína, citrony... už je tam i slanost... už se to usazuje, slaný mořský vzduch, hlína a citrony se změnily na něco sladšího, snad ananas. Distingovaná vůně, která si to své drží na vysoké úrovni. - Na druhou ochutnávku jsem si pro zajímavost vedle nalil Caol Ilu 12y, což mi tak po paměti z mých načnutých lahví přijde nejbližší, je taky taková slaně zemitá. Port Ellen je vedle ní jemnější, nasládlejší, smetanovější a ovocnější - ač sama o sobě mi tak nepřišla |
Chuť: | usrkávám svůj doušek... kouř... postupně začíná být ostřejší, 27 let, musím jí dát alespoň 27 vteřin... poměrně rychle vybuchne do ostré pepřové chuti, ale nezůstane v ní zcela a počíná sládnout... tak nějak metaforicky jsem se téhle bomby napil, aby kouřem zasyčela, ostře vybuchla a vzápětí se rozpustila jako hodný cukroušek (i když výrazně pepřový) |
Dozvuk: | závěr nás nenechá na pochybách, že popíjíme whisky z Islay... rašelina a kouř, postupně začíná převažovat mírná jódovost, jak ji máme rádi. Tady nepřekvapí ničím zvláštním, je to prostě výborný Islay kousek, akorát že ten závěr je velice dlouhý... ajaj! Já zapomněl hlídat hořkost! To, co takovému zhýčkanému frackovi jako já vždycky zkazí náladu. Nebo že bych nezapomněl? Že by tam snad vůbec žádná nebyla? |
Shrnutí: | tohle je hrozně těžké chutnat, když člověk ví, co má. Jenže mě vytáčejí ta vysoká hodnocení všude kolem. Kouknu se na žebříček nejlépe bodovaných whisek a co nevidím? Zrušené palírny, výjimečná plnění, předražené lahve. To je přece blbost. Člověk koupí extra drahou whisky, která už se třeba nevyrábí, je to rarita, no tak jí prostě automaticky začne nadržovat. "Hele, já jsem měl tohle a tohle, ty jo, to už nikde neseženeš, to bylo fakt skvělý." Proto jsem k tomuhle vzorku přistupoval hodně kriticky, tak trochu se škodolibě těšil, že ji třeba budu moci srazit do pekel a všichni budou nad Netharem kroutit hlavou, co si to zas vymýšlí o mytické Port Ellen. Hmmmm... nevyšlo to... snad příště... důvod neznámý. Ale hlavou kroutit můžeme |