Předevčírem jsem u Karla otevřel
Teacher's 12yo z 80. let, která mi nedávno dorazila, a na kterou jsem byl hrozně zvědavý a následovalo... velké zklamání. Ihned po otevření úplně neuvěřitelně smrděla z lahve po nějaké chemii - marně jsem se pak pokoušel přijít na to, co mi to připomíná (lak na dřevo, modelářský lak nebo nějaká syntetická barva?). Po chvíli to zdánlivě vyprchalo a whisky z lahve relativně voněla. Jen ovšem do té doby, dokud jsme nepřičichli ke skleničkám. Chvílemi bych přísahal, že to smrdí jak sperma smíchané s močí. Ba co víc, bylo to i v chuti - ne to sperma, ten smrad.
Pít se to dalo, ale žádné extra potěšení se nekonalo.
Doma jsem vzal lahev, vylil její obsah... Ale ne, do hajzlu ne, tak rychle to přeci jen nevzdávám. Vzal jsem si kuchyňskou odměrku, v níž jsem tuhle "whisky" nechal ležet asi hodinu a pak ji několikrát přelil do lahve a zpět, abych ji ještě pořádně provzdušnil. Nechám ji pár týdnů odpočinout a uvidím, jestli to pomůže či nikoli.
Karel mi pak ještě na to konto dal ochutnat nějakou starou Ballantine's 12yo, o které si myslel, že už ji dávno poslal dolů dřezem, a která smrděla obdobně špatně, ale pít se tedy nedala už vůbec. To byl opravdu vyloženě patok, ze kterého se mi při polknutí takřka zvedal žaludek.
No jo, halt riziko podnikání, když člověk draží flašky staré několik desetiletí, u nichž nemá ani šajn o podmínkách jejich skladování.