zombice píše: ↑29 bře 2023, 15:01
Já popravdě nechápu tu 100 bodovou stupnici, kde i vyloženej shit je podle nidana ("síra, nakladačky, líh...bože řekl někdo těm němcům kdy se řeže vocas? tam je snad všechno co by nemělo být a není tam nic co by mělo...") ze TŘÍ PĚTIN absolutně dokonalá whisky.. Mě to prostě přijde moc
Popíjím 16letou Lagavulin, plnění z roku 2021. Pokud srovnám vzpomínky plus poznámky, které se týkají plnění o 14 let staršího, ve vůni je vlastně dost odlišná. Ztrácí na výrazu i složitosti. A to ne málo. Marně hledám řadu sladkých ovocných tónů, ale také jasnou přiznávku jódu. Chuť je naštěstí přesvědčivější...
Večer trávím s 18letou Timorous Beastie, sladovou whisky namíchanou z Blair Athol, Glen Garioch, Glengoyne a dalších. K ní jsem si nalil 14letou Clynelish a 15letou Dalwhinnie. Všechny tři jsou dobré, každá samozřejmě svým způsobem. Beastie je ve vůni příjemně svěží, citrónově-bylinková, sladová, cereální, jemně kořenitá, později až sladká po vyzrálých hruškách. V chuti vlastně není příliš vzdálená tomu, co už zaznamenal nos. Snad jen lékořice s trochou pomerančové kůry dostaly víc prostoru. Závěr pak přechází na sušší stranu. Ve vší solidnosti. Na jazyku a patře přežívá mírná slanost, připomíná se též čerstvé dubové dřevo... Tolik pár úvodních dojmů. Lahev jsem načal teprve včera.
P. S. A jinak Clynelish je oproti Beastie přece jen výraznější. Dalwhinnie je spíš tichá pozorovatelka. Ale rozhodně se nemá za co stydět.
O víkendu mj. i německou whisky Fading Hill (konkrétně single malt edition 01/22, zrání po portském, sherry, bourbon + american oak), od kamarádky. Když chtějí, tak Němci umí udělat i dobrou whisky.